.jpg)
Autor: Alena Budková
Anotace
Představení projektu společnosti Post Bellum, jehož cílem je zaznamenávání vzpomínek pamětníků a mezigenerační výměna zkušeností. V příspěvku se seznámíte s pravidly projektu a jeho realizaci v Městské knihovně v Sedlčanech.
Klíčová slova
Post Bellum – biografie – vzpomínky – knihovny – projekty – pravidla soutěže – válečné příběhy – Městská knihovna v Sedlčanech – historie
O projektu
Soutěž Příběhy našich sousedů 
organizuje společnost Post Bellum . Po dobrých zkušenostech se školami byly ke spolupráci vyzvány také knihovny. Letošní ročník byl tedy pro knihovny pilotním. Knihovna v Sedlčanech měla dvoučlenný tým, dnes žačku 8. třídy 1. ZŠ, Kateřinu Cihelkovou, a současnou studentku tercie víceletého gymnázia v Sedlčanech, Veroniku Macháčovou. Tým vede knihovník nebo knihovnice, jež je metodicky vedena a proškolována koordinátory projektu z Post Bellum. Za sedlčanskou knihovnu jsem se vedoucím týmu stala já – Alena Budková.
Jeden člověk může vést dva týmy, ale pro začátek jsme se u nás rozhodli, že jeden tým stačí a až podle zkušeností z pilotního ročníku se rozhodneme, jestli bychom zvládli vést a koordinovat dva týmy. Zkušební rok proběhl a my dnes víme, že vzhledem k provozním a časovým možnostem knihovny více týmů nezvládneme. V případě vedení více týmů bych si i sama za sebe nebyla jistá kvalitou a soustředěním sil na obě práce. Projekt Příběhy našich sousedů je důležitý a chvályhodný, ale není to hlavní náplň pracovní činnosti knihovnice nebo knihovníka.
„Základním úkolem projektu bylo nahrát vzpomínky pamětníka, pořídit fotografickou dokumentaci, a pokud je to možné, tak nafotit nebo naskenovat dobové fotografie z archivu pamětníka.“
Vytipování pamětníka, jehož vzpomínky by bylo dobré nahrát a uchovat, je úkolem pro knihovníky více než vhodným. Díky prostředí, ve kterém se pracovně pohybujeme, známe řadu lidí a často známe i jejich osobní příběhy nebo příběhy jejich blízkých. Naše pamětnice, paní Vlasta Faktorová , je dvaadevadesátiletá dáma, která za 2. světové války zažila vystěhování Sedlčan jako mladá slečna. Rozsáhlý prostor mezi Vltavou a Sázavou ohraničený z dalších dvou stran hlavní silnicí a železnicí, byl ve válečných letech kompletně vystěhován a v prostoru bylo zřízeno cvičiště SS. Pamětníků 2. světové války ubývá, proto jsme oslovili právě tuto ženu. Získat její souhlas se zveřejněním jejího příběhu nebyl problém. Ochotně nám také poskytla k naskenování fotografie z rodinného alba a osobní doklady z tehdejší doby.
Ukázka výstupní prezentace sedlčanského týmu
Průběh nahrávání v našem případě proběhl hladce. V domluveném termínu jsme s děvčaty z týmu navštívili paní Faktorovou u ní doma, vybaveni fotoaparátem a diktafonem zapůjčeným z Post Bellum. Snažili jsme se tok jejích vzpomínek nepřerušovat a také nezatěžovat nahrávku rušivými zvuky. Dalším úkolem týmu bylo zpracování nahrávky – výstup, který mohl být v podobě reportáže, komiksu, prezentace apod. Děvčata zvolila formu prezentace, takže ve svém volném čase poslouchala v knihovně nahrané vzpomínky paní Vlasty Faktorové, dělala si poznámky a zpracovávala prezentaci doplněnou dobovými fotografiemi. Tady je právě výrazný rozdíl mezi Příběhy našich sousedů, které zpracovávají školní týmy, a těmi, na nichž pracují týmy v knihovnách. Školy jsou vybavené prostorem, technikou, ale především možným využitím volných hodin mezi vyučováním, přestávkami, případně i uvolněním z některých hodin výuky. Týmy v knihovně se scházejí ve svém vlastním volném čase. Je těžké domluvit se tak, aby to všem zúčastněným vyhovovalo vzhledem k dalším volnočasovým aktivitám a kroužkům, navíc naše dívky nechodí do stejné školy, takže rozvrh vyučování má každá úplně jiný.
Na závěr bylo třeba zpracovat ještě jednu práci, která dokumentovala celý proces nahrávání.´Děvčata vytvořila ještě jednu prezentaci, do níž použila aktuální fotografie paní Faktorové a doplnila ji svými hlasy v tzv. slideslive. Obě výsledné prezentace hodnotila odborná komise podle svých kritérií. Forma slideslive je volena s ohledem na knihovny. U školních týmů se předpokládá přehlídka zpracovaných Příběhů, kdy tým svou práci představuje veřejnosti a odborné porotě najednou a naživo.
Výhoda účasti v projektu pro knihovny je bezesporu v tom, že uchováváme místní historii a rozšiřujeme řadu známých regionálních osobností. Je to další způsob posílení vazby s místem, v němž žijeme, vede k poznání jeho historie a především lidí, kteří zde žijí a žili před námi. S výstupy projektu je v knihovně možné dále pracovat a seznámit s nimi efektivní formou veřejnost.
My jsme k tomuto účelu zvolili formu „Živé knihy“. V Týdnu knihoven jsme připravili pro školy, ale i pro veřejnost téma 2. světová válka a k tomu účelu jsme v knihovně vytvořili tři stanoviště. Na každém z nich byl člověk, který představoval „živou knihu“ a ze svého úhlu pohledu mluvil k danému tématu. Na jednom stanovišti byla pamětnice 2. světové války, která válku prožila jako školačka, na druhém byl pracovník Městského muzea Sedlčany, který představil vzpomínky sedlčanského kronikáře působícího za války. Na třetím stanovišti byl právě náš tým, který představil projekt Příběhy našich sousedů, sbírku Paměť národa a konkrétní vzpomínky paní Vlasty Faktorové, jejichž krátké zvukové části jsme vložili do prezentace, již děvčata vypracovala jako výstup projektu. Této akce se zúčastnila i koordinátorka pilotního projektu pro knihovny Magdalena Benešová a ředitel organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa. Představení projektu touto formou se jim velmi líbilo a i díky této zkušenosti můžeme společně pracovat dále v knihovnách a prezentovat tak digitální sbírku Paměť národa široké veřejnosti.
Příběhy našich sousedů jsou koncipovány jako soutěž. Zvlášť pro školní týmy, zvlášť pro knihovny. Práce hodnotí odborná porota podle vlastních kritérií. Podle mého názoru jsou vítězi všichni – každá nahrávka vzpomínek pamětníka je střípkem do pestré mozaiky osudů lidí této země. Vzpomínky jsou osobní výpovědí, ne přesnými daty, historicky ověřenými fakty a odstavci v učebnicích dějepisu. Jsou lidské, se všemi nedostatky naší paměti a našeho osobního pohledu na osudové události.
Účast v projektu všem vřele doporučuji. Má to smysl, to je jednoznačné a jasné. Mně osobně tato zkušenost obohatila, nasbírala jsem zkušenosti, práce mě bavila a pro mě ten střípek historie města, ve kterém žiji, znamená moc. Mám naše město ráda a i díky účasti v tomto projektu vím, co to znamená v praxi „posílení vazby k místu, ve němž žiji“. Navíc spolupráce s organizacemi jiného typu, než jsou knihovny, je důležitá. Získáte nové kontakty, osvojíte si jiné způsoby práce a dozvíte se mnoho novinek, jež můžete použít při své běžné práci knihovnice.
Víc informací o projektu
.png){kind=logo}
