.jpg)
Autor: Iveta Kratochvílová
Anotace
Každý, kdo se chtěl přesvědčit o tom, že „historie není jen dějepis“, ale chtěl nahlédnout hlouběji do této problematiky a zjistit něco více o tomto, dětmi nepříliš oblíbeném tématu, nesměl chybět na čtvrtém ročníku semináře Městské knihovny v Přerově Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství, který se letos nesl v historickém duchu.
Klíčová slova
semináře – historie – Městská knihovna v Přerově – literatura pro děti a mládež – dětské čtenářství – literární žánry
HISTORIE NENÍ JEN DĚJEPIS
Úvodní část semináře patřila Doc. PhDr. Ivaně Gejgušové, Ph. D., jejíž příspěvek se jmenoval Významné historické události a osobnosti v současné literatuře pro děti a mládež. Hned na začátku nás Ivana Gejgušová seznámila s výsledky svého zajímavého průzkumu, který sledoval literární žánry a jejich oblíbenost u různých věkových kategorií dětí. Průzkum provedla u 700 žáků ZŠ od 4. po 9. třídy, kteří měli ohodnotit známkami jako ve škole různé literární žánry. Historická próza se zařadila se známkou 3,71 k těm nejméně oblíbeným a získala 307x nelichotivou „pětku“.
Jaký je vůbec význam jakkoli historicky zaměřené literatury? Nejen na to se Ivana Gejgušová snažila odpovědět ve svém příspěvku. Už od dávných dob je to především sledování vývoje toku dějin, nebo hledání jakéhosi ponaučení v lidské historii, která nebyla příliš pozitivní. Autor, jenž tvoří knihy historického žánru a zobrazuje určitý příběh zasazený do minulosti, nepíše z vlastní zkušenosti, tudíž se vždy jedná o dobu, kterou nezažil. Musí pátrat v archivech, odborně se vzdělávat, hledat pamětníky a podobně, příběh, který nám předkládá, je tak do jisté míry fikcí i zprostředkováním faktických historických událostí a u mnoha knih je právě jejich „věrohodnost“ tím, co rozhoduje o jejich kvalitě.
Doc. Ivana Gejgušová nás následně seznámila s mnoha tituly, které se historií zabývají v různém měřítku, zde bude následovat výběr opravdu těch nejzajímavějších. U dětí je velice oblíbená série Děsivé dějiny
, s podtitulem O čem se vám učitelé ani neodvažují říct, autora Terry Dearyho. Jedná se o knihy populární zejména díky svému humornému pojetí – různé historické události jsou zde znázorněny s mnohdy přehnanou nadsázkou, která je prostředkem přiblížení určité životní reality daného období, avšak tím pádem dochází ke zjednodušení a bulvarizaci, která je opravdu typickým znakem těchto knih. Značně diskutovaným dílem jsou Opráski sčeski historje , které si našly řadu příznivců, ale i odpůrců právě kvůli svému zpracování. Jednoduché obrázky, stručné texty bez gramatiky, jež mají za úkol přitáhnout publikum a „šokovat“, ale i nenásilným způsobem vzdělávat, protože v sobě ukrývají pointu založenou na historických událostech.
Zajímavým počinem na poli historické prózy jsou pak knihy Ivony Březinové a její série Básník v báglu , jež v sobě propojuje literární biografii s postupy cestopisu a dívčího románu – tři hlavní hrdinky se vydávají o prázdninách na cesty po stopách významných literárních osobností a najednou zjišťují, že osudy literátů se v mnohém podobají dramatům, která samy zažívají, čímž se dostávají do vzájemné konfrontace. Kniha Blonďatá Kerolajn čtenáře seznamuje s osudy Karolíny Světlé, jež se stejně jako jedna z hrdinek rozhodovala, zda zvolí lásku nebo vztah z vděčnosti. Básník v báglu nám pak ukazuje věčného hledače pravdy, ale i pochybovače Karla Hynka Máchu a jeho rozervanost. Báro, nebreč přibližuje život Boženy Němcové. Bojíš se, Margito? pak autorku Margitu Figuli a touhu po fyzickém naplnění lásky a víry, zatímco kniha Blázniví donkichoti řeší vzplanutí platonické. V knize Blbnutí s Oskarem pak hlavní hrdina poznává životní osudy Oscara Wilda a lépe se tak vyrovnává se svojí homosexuální orientací. Poslední kniha z cyklu je potom Bleděmodrá kafkárna zaměřená na osobnost Franze Kafky.
Nečekané spojení, které si našlo opět velkou oblibu, je spojení komiksu a historie. Pro děti je v dnešní době důležité, a mimo jiné také samozřejmě i zajímavé, získávat informace vizuálním způsobem. Proto komiks jako forma zobrazení a přiblížení různých historických událostí je tím pravým prostředkem. Toto spojení se podařilo zejména Kláře Lomové v komiksu Divoši
, který zachycuje životní osudy českého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče a jeho cestu do Paraguaye v roce 1908. V komiksu je tak zobrazen život na počátku 20. století a atmosféra před 1. světovou válkou, na cestě se dostává hlavní hrdina do střetu s odlišnými kulturami a civilizacemi (př. neznají fotografie, automobil, nikdy neviděli sníh, mají jiné zásady etikety). Problematika 1. světové války je také zobrazena v komiksu Stopa legionáře Michala Kociána a Zdeňka Ležáka a jsou v něm znázorněny jednotlivá bojiště během 1. světové války, zejména pak východní fronta, protože právě zde byly československé legie nejpočetnější. Zajímavé na tomto komiksu také je to, že průvodci dějem jsou zde poručík Fanda a klisna Kyra.
Nesmíme zapomenout i na populární historické knihy s nádechem fantazie. Řadu takových s hrdinkou Bárou, která se pomocí kouzelného atlasu dokáže přenést do kterékoli doby, napsala současná autorka Veronika Válková. Jako nejzajímavější z nich byla zmíněna kniha Terezínské ghetto odehrávající se za 2. světové války. Bára se v knize přenese přímo do terezínského ghetta, kde potká chlapce, kteří jí pomohou najít úkryt a následně jí ukazují život v ghettu. Chlapci, kteří Báře pomůžou, jsou navíc skutečné historické osobnosti – tvůrci časopisu Vedem, který byl v Terezíně vydáván. Ve chvíli, kdy chlapci odchází na transport, se Bára vrací zpět do současnosti.
Druhý příspěvek semináře s názvem Vraždy v historii – vražda historie? Fenomén historické detektivky v současné tvorbě (nejen) pro děti a mládež pronesla Mgr. Markéta Straková, Ph. D., z Muzea Komenského v Přerově, ta se zaměřila na historickou detektivku, která má v českém prostředí velice neobvyklé postavení. Tento žánr je u nás totiž neobyčejně oblíbený, zatímco v jiných zemích tomu tak rozhodně není. Jako autorka první historické detektivky bývá označována v anglosaském prostředí Agatha Christie díky dílu Nakonec přijde smrt , avšak není tomu ve skutečnosti tak. První historickou detektivku totiž napsal Radovan Šimáček, jenž Agathu Christie předstihl o celé čtyři roky dílem Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318 . Tato kniha byla publikována nejdříve v novinách na pokračování, později knižně vyšla v edici KOD, což znamenalo víceméně zaručenou kvalitu. Tento příběh zločinu zamčeného pokoje doplněného o autorovu „Poznámku historickou“ pak na dlouhé roky zůstal ojedinělým počinem v řadách historické detektivky.
Mgr. Markéta Straková, Ph. D., následně vyjmenovala a popsala i mnohé nekvalitní a „nelichotivé“ tituly, které z knihoven známe, ale jejich úroveň značně pokulhává za tím, kde by ve skutečnosti měla být – př. edice Zločinu na stopě, edice Detektivní příběhy pro děti školou povinné, Detektivní příběhy s hádankami z oblasti vědy a techniky. Tyto edice svým zpracováním, malou mírou textů a naopak velkým množstvím obrázků, primitivních a mnohdy nesmyslných úkolů, téměř nulovou dějovou linkou a minimálnímu historickému kontextu rozhodně nesplňují měřítka historické detektivky, navíc je s podivem, jaké věkové kategorii jsou knihy určeny, protože dle zpracování a jednoduchosti by se mělo rozhodně jednat o děti rozhodně mnohem mladší.
K tomu nejlepšímu, co současná knižní produkce nabízí, jednoznačně patří cyklus detektivních historických románů Záhady ze starověkého Říma
od Caroline Lawrencové. Hrdiny jsou desetileté děti - Flavia Gemina z bohaté rodiny, židovský chlapec Jonatán, otrokyně Nubia a němý žebrák Lupus. Díky jejich přátelství, společným dobrodružstvím, nejrůznějším cestám a hlavně poutavému příběhu se čtenáři dozví o Římu za vlády císaře Tita. Řím byl v té době značně multikulturní a žil v dlouhém období míru. Knihu dělá zajímavou zejména velké množství nejmenších detailů z každodenního života, což dějovou linku nesmírně oživí a čtenáře upoutá a v mnohém překvapí, jak byli tehdejší lidé moderní a vynalézaví. Série získala mnohá ocenění, byla dokonce zfilmována BBC a vzniklý seriál byl označen za nejnákladnější seriál všech dob, avšak v České republice knižně vyšlo bohužel jen prvních šest dílů.
U nás si prim s historickou detektivkou drží Vlastimil Vondruška, který vytvořil sérii detektivních historických příběhů i pro mladistvé. Fiorella je hlavní hrdinkou stejnojmenných příběhů (Fiorella a Bratrstvo křišťálu, Fiorella a záhada mrtvého netopýra, Fiorella a hřbitov upírů). Děj knih je zasazen do rudolfínské Prahy a Fiorella, dcera dvorního alchymisty, se převléká za chlapce, aby otci mohla být nápomocná v laboratoři. Fiorella pak společně s dvěma chlapci vyřeší několik záhad a zločinů, zároveň se z knihy dozvídáme o tehdejším životu v Praze. Otázkou však, dle Markéty Strakové, zůstává, jaký je vlastně rozdíl mezi historickou detektivkou pro děti a pro dospělé? Vondruškova série s vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu se totiž v mnohém neliší. Historické reálie, žádná brutalita, ani erotika. Je za knihu pro děti považována automaticky ta, jejíž hlavní postavy jsou děti? V knize Vražda v Ambitu je však Oldřich z Chlumu čtrnáctiletý chlapec, a přesto do knih pro děti a mládež zařazena není. Další zajímavou knihou, již Markéta Straková zmínila, byl Muž z ledovce Ericha Ballingera s podtitulem „krimi z mladší doby kamenné“. Celý příběh je vystavěn na události objevení těla pravěkého člověka, který byl nalezen v Alpách a dostal jméno podle oblasti nálezu - Ötzi a jehož obestírala řada otazníků. Autor se tak rozhodl, že mu vytvoří životní příběh a jeho osudu dá punc tajemna a vytvoří detektivní příběh, v němž je obětí právě Ötzi.
Seminář byl zakončen moderovaným rozhovorem Mgr. Kateřiny Tomeškové, Ph. D., s Mgr. Klárou Smolíkovou o její tvorbě pro děti, o motivech psaní i o inspiraci. Rozhovor byl také doplněn o ukázku dobových artefaktů, které Klára Smolíková používá na vzdělávacích programech pro doplnění svých knih (př. Řemesla, H. U. S. úplně světovej).
Ačkoli jsme se dozvěděli, že historicky zaměřená literatura patří v oblíbenosti u dětí na spodní příčky, i přesto jsme na semináři získali tipy na skvělé knihy, které je potřeba dětem a mladým doporučovat, aby i oni získali jistý nadhled a dokázali se přiblížit historii a pochopili, že někdy to jde „skoro samo“.
.png){kind=logo}
