BILDERBUCH – obrázková kniha nejen pro děti

Autor: Lucie Dymáčková

Anotace

Článek se zabývá specifickým žánrem knihy pro děti – obrázkovou knihou neboli bilderbuchem. Uvádí základní charakteristiku žánru a informuje o nejvýraznějších představitelích, jimiž jsou: Petr Sís, Petr Nikl, Pavel Čech a Martina Skala. Autor článku se také zamýšlí nad problematickými aspekty některých současných bilderbuchů vycházejících u nás, a to konkrétně nad přílišnou uměleckostí a z toho vyplývající nejednoznačností cílové skupiny.

Klíčová slova

knihy pro děti – obrázkové knihy – bilderbuch

Pokud pracujete v knihovně a máte co dočinění s dětskými knihami, určitě už se vám někdy stalo, že za vámi přišel rodič s prosbou o doporučení nějaké dobré obrázkové knihy, kterou by si společně se svým dítětem předškolákem mohli společně číst a prohlížet. Zorientovat se v současné záplavě dětských knih totiž není vůbec jednoduché, a to ani pro nás knihovníky, natož pak pro rodiče. Ti pak buď sáhnou po osvědčené klasice typu Krtečka, nebo v lepším případě zajdou do knihovny a žádají radu. A co my, co jim doporučíme? Jak se vlastně pozná kvalitní kniha pro děti, existují snad nějaké parametry, podle kterých jednu knihu vyzdvihneme jako kvalitu a druhou odsoudíme jako kýč?

Chtěla bych se v tomto článku společně s vámi podívat na jeden ze žánrů dětské literatury, který by měl být výjimečný a kvalitní už z podstaty svého zařazení, a zároveň se s vámi podělit o některé problematické momenty, které v souvislosti s tímto tématem vnímám. Jedná se o žánr, který u nás nemá vytvořenou příliš silnou tradici, a za jehož znovuobjevení a rozšíření i v našich končinách vděčíme pravděpodobně inspiraci ze zahraničí. Možná také proto nám chybí jasnější a ucelenější teoretický základ, přesnější definice a zařazení. Dokonce ani pojmenování tohoto žánru není zcela jednotné – někteří používají německý pojem „bilderbuch“¹, jiní „autorská ilustrovaná kniha“² a někdo si vystačí s pouhým „obrázková kniha“³. My se budeme dále držet označení „bilderbuch“. Bilderbuch v překladu znamená „obrázková kniha“. V zahraničí bilderbuch představuje prestižní a reprezentativní žánr literatury pro předčtenáře⁴. Jak si ale dále ukážeme, zdaleka ne každá obrázková kniha je bilderbuchem, a dokonce ani ne každý bilderbuch je určen dětem v předčtenářském období. Jak to tedy je? Pojďme se na tento zajímavý žánr podívat blíže.

Jak už jsem zmínila, už samotné označení, že některá kniha je bilderbuchem, vyjadřuje jistou reprezentativnost a kvalitu. Zpravidla je vydávají spíše menší nakladatelství alternativnějšího rázu, která mají vysoké nároky nejen na obsahovou stránku knihy, ale velmi si zakládají také na kvalitě knižního zpracování. Bilderbuchy bývají často součástí různých bibliofilských edic (např. Niklovy knihy vycházejí v Meanderu v bibliofilské edici Modrý slon ).

Nejvýraznějším rysem bilderbuchu je dominance obrazu nad textem (Hana Benediková uvádí orientační poměr obrazu a textu minimálně 3:1 ve prospěch obrazu)⁵ – obraz tak vzbuzuje zájem dítěte o slovo a naopak⁶. Milena Lukešová zase přirovnává text v bilderbuchu k ponorné řece⁷, která se vynoří na povrch, jen když je to nevyhnutelné. Ilustrace v bilderbuchu tak není pouhým doplňkem textu, ale plní roli mnohem důležitější. Obrazová a textová složka se také často nápaditým způsobem prolíná a vzájemně doplňuje, jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Tato provázanost a komplexnost je dána také tím, že autorem bilderbuchu většinou bývá jeden člověk – vhledem k dominující obrazové složce je to zpravidla výtvarník. Často prvně vzniknou obrazy, ke kterým se teprve posléze dodá text. Logicky tak někdy dojde k tomu, že výtvarná složka kvalitativně převyšuje text, což bývá některým autorům bilderbuchů vytýkáno. Takové výhrady má např. Martin Reissner k některým knihám Pavla Čecha („Coby autor textů zůstává více hledající, nejistý a rozkolísaný.“⁸) nebo Petra Síse („Už v předchozích knihách potvrdil, že není básníkem slova, ovšem je si svých stylistických limitů vědom.“⁹).

Bilderbuch často poznáme už na první pohled, a to díky netypickému formátu. Jedná se většinou o knihy výrazně větší než ostatní běžná knižní produkce (nebo naopak menší – např. Pavel Čech: O mráčku), mohou se lišit také tvarem – mají tvar čtverce (např. Petr Sís: Tibet. Tajemství červené krabičky) nebo jsou více protáhlé do šířky (např. Martina Skala: Strado a Varius). Bývají také poměrně tenké, mnohdy jim chybí stránkování a i některé další typické prvky, jako např. titulní list.

Při zamýšlení se nad českým bilderbuchem nelze nezmínit některá jména. Především to bude Milena Lukešová , „první dáma“ literatury pro děti zejména 70. let, kterou bychom mohli označit jako zakladatelku a tvůrkyni prvních bilderbuchů u nás. Ve spolupráci s výtvarníkem Janem Kudláčkem vytvořili řadu velmi povedených knih pro nejmenší – Čáp, Holčička a déšť, Bílá zima apod. Neméně významný přínos v tomto směru má Daisy Mrázková nebo celosvětově uznávaná výtvarnice českého původu Květa Pacovská . V souvislosti s počátky moderního bilderbuchu u nás však bývají nejčastěji skloňována tato čtyři jména – Petr Sís, Pavel Čech, Petr Nikl a Martina Skala.

Téměř všechny charakteristiky bilderbuchu splňují především knihy Petra Síse . Narodil se roku 1949 v Brně, ale v 80. letech vyjel do Ameriky a už tam zůstal. Jedná se o mezinárodně uznávaného výtvarníka a filmaře, jeho knihy jsou překládány do mnoha jazyků a v roce 2012 získal za celoživotní tvorbu v oblasti dětské literatury prestižní Cenu Hanse Christiana Andersena. Většina jeho knih se pohybuje na hranici mezi beletrií a umělecko-naučnou literaturou pro děti. Věnuje se v nich např. různým velkým osobnostem (Mozart, Darwin, Galilei, Saint – Exupéry…) nebo se snaží přiblížit určité místo (Tři zlaté klíče, Tibet, tajemství červené krabičky)či dobu (Zeď). Až neuvěřitelně pečlivě propracované obrazy a text, který s nimi existuje v dokonalé symbióze, recipienta (v tomto případě nelze mluvit „jen“ o „čtenáři“) doslova vtáhne a pohltí. „Mí čtenáři jsou svým charakterem objevitelé a cestovatelé po odlišných světech fantazie.“, říká Sís v rozhovoru pro Hospodářské noviny^10.

Další autor, který však na rozdíl od toho předešlého zůstal Brnu věrný, je Pavel Čech . Opět se jedná o výtvarníka, ale tentokrát ne vystudovaného – malování bylo dlouhou dobu jen jeho koníčkem, kterému se věnoval vedle zaměstnání dělníka či hasiče. Plně se mu začal věnovat až v dospělosti. Nyní maluje obrazy, ilustruje knihy různých autorů a tvoří i své vlastní (O klíči, Tajemství ostrova za prkennou ohradou, Dědečkové...). Oblibu si svými nostalgickými olejomalbami a nekomplikovanými příběhy získal rychle, stejně jako svou skromností a romantickou povahou. „Mám rád zarostlé zahrady, pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srdcem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka, knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu, tajemství… a pokouším se to namalovat na plátno, anebo o tom psát a kreslit knížky.“¹¹

Petr Nikl je výrazná a všestranně zaměřená umělecká osobnost. Je sice vystudovaným výtvarníkem, ale kromě toho ještě hraje divadlo, píše nebo zpívá. Je členem mnoha uměleckých skupin a spolků a jeho interaktivní výstavy úspěšně putují nejen po českých, ale i evropských městech (např. Orbis Pictus). Sám se o sobě vyjadřuje jako o „chlapíkovi s duší dítěte“¹². Je také autorem loga umělecké edice nakladatelství Meander – Modrý slon, a právě v tomto nakladatelství a této edici zpravidla vycházejí jeho knihy (Pohádka o Rybitince, Lingvistické pohádky, Záhádky atd.) za které sbírá jedno ocenění za druhým. Typická je pro něj poezie plná nespoutané fantazie a nonsensu, doprovázená stejně experimentálními kresbami.

Jedinou ženou této „skalní“ čtveřice je česká rodačka nyní žijící v Americe Martina Skala. Série čtyř umělecko-naučných bilderbuchů z prostředí klasické hudby, kterou dětské čtenáře provede starý houslista Varius a malé neposedné housličky Strado, zaznamenala velký úspěch jak ve Francii, kde Skala v té době žila, tak u nás. Stejně jako výše uvedení autoři je Skala také především výtvarnice, neméně pozornosti však věnuje i textu – v jejích knihách nechybí skutečný příběh s dobrodružnými zápletkami, který je navíc okořeněný laskavým humorem.

Dalšími výraznějšími autory, jejichž tvorba spadá nebo se alespoň blíží žánru bilderbuchu, jsou v současné době např. Renáta Fučíková nebo Lucie Seifertová . Obě se ve své tvorbě věnují historii, avšak každá ji pojímá naprosto odlišně. Velkolepé historické výjevy Renáty Fučíkové jsou velmi vážné a působí silně na emoce, naproti tomu Lucie Seifertová téma spíše zlehčuje – její obrázky i texty jsou charakteristické humornou nadsázkou. V různých odborných článcích týkajících se bilderbuchu bývají dále zmíněny např. knihy Terezy Říčanové (Kozí knížka, Vánoční knížka, Noemova archa...), Evy Volfové (např. Kočička z kávové pěny), Františka Skály (např. Jak Cílek Lídu našel), Dagmar Urbánkové (např. Chlebová Lhota), Miroslava Šaška (série obrazových knih o městech – např. To je Londýn nebo To je Paříž), Alžběty Skálové (Pampe a Šinka) nebo Sylvy Fischerové (Júla a Hmýza).

Vraťme se ale zpět k uvědomělému rodiči, který by chtěl trávit společně se svým malým dítětem čas nad knihou. Co z výše uvedených titulů, oficiálně majících punc kvality, byste mu mohli doporučit? Vnímám zde dva takové problematické momenty. Jednak to, že se v dílech některých autorů téměř vytratil původní záměr obrázkové knihy – oslovit děti v předčtenářském období. Nejednoznačností cílové skupiny se vyznačují např. díla Petra Síse a Petra Nikla. Sám Nikl se k tomu vyjadřuje takto: „Co se týká mých knih, vycházejí sice v dětské edici, ale také nejsou jen pro děti. Každý si z nich může vzít to, co s ním rezonuje.“¹³ Petr Sís se brání tím, že tvoří i knihy pro úplně malé děti, jenomže ty v Česku kromě knihy Hrej, Mozarte, hrej téměř nevycházejí^14. Dalším momentem, který může trochu zarazit, je jistá nevyváženost nabídky obrázkových knih pro děti na našem knižním trhu – na jednu stranu existuje obrovské množství levně podbízivých knih nevalné kvality, na druhou stranu vzniklo několik malých nakladatelství, která se snaží vytvořit určitý protipól a vydávat kvalitu – mnohdy se však jedná o knihy až příliš alternativní a sofistikované, které ocení namísto dětí spíše umělečtí kritici. Nezbývá než doufat, že „vlaštovky“ typu obrázkových knih od Petra Horáčka , o kterých si zdaleka nemyslím, že by byly levně podbízivé a nekvalitní, a přesto jsou velmi oblíbené, předznamenávají nějaké zlepšení v této oblasti, a že i děti méně uvědomělých rodičů nezůstanou napospas tolik oblíbeným „Disneyovkám“.

POZNÁMKY

¹ ROSOVÁ, Milena. Tradičnost a inovace v knižní tvorbě pro předčtenáře. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež: tradičnost - inovace. Slavkov u Brna: BM Typo, 2003, 65 - 71. Ladění. ISBN 80-903339-0-7

² ČEŇKOVÁ, Jana. Autorská ilustrovaná kniha (nejen pro děti). In: Portál české literatury [online]. ©2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/studie/autorska-ilustrovana-kniha-nejen-pro-deti/

³ BISCHOFOVÁ, Jana. Básnický svět Mileny Lukešové. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež: dotyky, kontexty, literatura pro mládež a didaktika. 1. vyd. Slavkov u Brna: BM Typo, 2006, 11 - 14. Ladění (BM Typo). ISBN 8090333990. nebo

ŠUBRTOVÁ, Milena. Nová literatura pro děti a mládež. In: Portál české literatury [online]. ©2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/studie/nova-literatura-pro-deti-a-mladez/ http://www.czechlit.cz/studie/nova-literatura-pro-deti-a-mladez /.

⁴ ROSOVÁ, Milena. Tradičnost a inovace v knižní tvorbě pro předčtenáře. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež: tradičnost - inovace. Slavkov u Brna: BM Typo, 2003, 65 - 71. Ladění. ISBN 80-903339-0-7, s. 66

⁵ BENEDIKOVÁ, Hana. Edičné prístupy k tvorbe žánrov pre predčitatelský vek. In TUČNÁ, Eva: Žánrové aspekty textu literatúry pre deti a mládež. Bratislava: Mladé letá 1991, s. 225 - 226

⁶ Tamtéž

⁷ Tamtéž

⁸ REISSNER, Martin. Vyprávím pohádku obrazem: K obrázkovým knížkám Pavla Čecha a Martiny Skaly. In: ŠUBRTOVÁ, Milena et al. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990 - 2010. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 133 - 144. ISBN 978-80-210-5692-3, s.

⁹ REISSNER, Martin. O bloumajícím muži. Ladění: časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. 2005, č. 1, 15 - 16. ISSN 1211-3484, s. 16

¹⁰ Petr Sís: Dělám tečky a život mi utíká. In: Hn.iHNed.cz [online]. c1996 - 2012 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-37187080-delam-tecky-a-zivot-mi-utika

¹¹ Stránky Pavla Čecha [online]. 2007 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.pavelcech.wz.cz/

¹² NIKL, Petr. Niklův Blázníček. Praha: Meander, 2009, 118 s. ISBN 978-808-6283-746.

¹³ Umění hrou: Rozhovor Markéty Kittlové s Petrem Niklem. In: ILiteratura.cz [online]. [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/24829/nikl-petr

¹⁴ Petr Sís: Dělám tečky a život mi utíká. In: Hn.iHNed.cz [online]. c1996 - 2012 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-37187080-delam-tecky-a-zivot-mi-utika .

DALŠÍ ZDROJE

DYMÁČKOVÁ, Lucie. Bilderbuch jako umělecký artefakt. Opava, 2012. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě. Vedoucí práce Mgr. Milena Rosová.

CHALOUPKA, Otakar. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 225 – 229

NIKL, Petr. Jělěňovití. Praha: Meander, 2008, [46] s. Modrý slon, sv. 26. ISBN 978-808-6283-616, O autorovi

SÍS, Petr. Ptačí sněm. 1. české vyd. Překlad Viktor Janiš. V Praze: Raketa, 2011, [160] s. ISBN 978-808-6803-203, Přebal knihy.

Martina Skala. In: Portál české literatury [online]. c2012 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://www.czechlit.cz/autori/skala-martina/

Petr Nikl [online]. 2008-11-14 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://www.petrnikl.cz/

Vytisknout stránku          Tweet