Knižní příběhy ožívají i na obrazovkách monitorů

Autor: Jakub Kovář 

Anotace

Touha prožívat příběhy je starší a silnější než lidstvo samo. Ústně vyprávěné legendy a pohádky, propracovaná dramata i odlehčená beletrie v knihách, představení v divadle, film a konečně i hry. Hry, které jsou specifické tím, že v nich člověk, který je prožívá, rozhoduje o dalším směřování celého vyprávění.

Klíčová slova

literární předlohy – adaptace – filmy – gamebooky

Úvod

Hrajete počítačové hry a čtete knížky? Pokud ano, nejspíše vám tyhle dvě věci připadají jako dva oddělené vesmíry. Možná vás tedy překvapí, že obojí má po historické stránce mnoho společného a že se doteď vzájemně doplňují a ovlivňují. O tom ostatně bude tento článek, v němž nejprve krátce vzpomeneme na několik zajímavostí a následněse zaměříme na hry ovlivněné knihami a knihy ovlivněné hrami. A věřte mi, že po dočtení si budete chtít zahrát pár her i přečíst několik knih. 

Herní prvopočátky 

Historie počítačů a her se začala psát už za druhé světové války, konkrétně v roce 1940. Tehdy nicméně hry sloužily pro výcvik dělostřelců, případně se jednalo o jednoduché hry, v nichž musel hráč soutěžit proti počítači v klasické hře Nim – jde v ní o to podle pravidel odebírat sirky tak, abyste nebyli tím, kdo sebere tu poslední. V roce 1950 přišly piškvorky, později šachy, tenis a ještě později jednoduché arkády. Zlom nastal kolem roku 1970, kdy se počítače rozšířily i na univerzity, ke studentům a v domácnostech se začaly objevovat herní konzole. A v roce 1971 vyšla hra, jež předurčila směřování celého herního žánru. Star Trek, zřejmě první větší textová adventura vůbec. Co to ta textovka je? Jde o titul, v němž se příběh vypráví jen pomocí textu a pomocí příkazů (třeba „Vezmi kámen“) ovládá hlavního hrdinu také hráč. Asi nejvíce se zde propojuje typická interaktivnost videoher s psaným textem. 

Žánr adventurse sice dále vyvíjel, ale jádro hry zůstalo dodnes stejné: logickým kombinováním a používáním sebraných předmětů v herním světě tvořeném několika obrazovkami se hráč snaží vyřešit logické rébusy. Hry často využívají i interakces herními postavami, které probíhají formou rozhovorů. Často ale na postavy musíte „použít“ předměty, abyste se o nich něco dozvěděli nebojim je dali. Specifickým subžánrem jsou akční adventury. V nich ovšem logika ustupuje do pozadí a hráč ovládá postavičku v plně 3D světě, kde kouzlí, střílí, skáče přes propasti a jen sem tam něco sebere a použije někde jinde. Holt v době textovek a textových příkazů bylo vše pomalejší, logičtější a bližší knihám.

Fungovalo to mimochodem i obráceně. Ještě dnes jsou populární tzv. gamebooky, v nichž přečtete kus textu a dostanete na výběr z několika možností, jak by se podle vás měl hlavní hrdina zachovat. Podle toho nalistujete příslušnou stránku a čtete dál. V praxi třeba napíší „Jdete po poušti a najednou na vás vyběhl písečný červ! Pokud s ním chcete bojovat, otočte na stranu 15, pokud budete utíkat, tak na stranu 289.“ Je to rychlé, zábavné, dobrodružné a určitě byste neměli problém se v příběhu na pár desítek minut ztratit. Asi nejznámější gamebook je ukázkové dobrodružství v příručce o Dračím doupěti , podobné tituly nicméně najdeme spíše v edicích Lone Wolf a Fighting Fantasy. 

Hry dospívají a příběhy s nimi 

Už podle názvů sérií a zmínce o Star Treku nebo Dračím Doupěti jste si asi domysleli, že herní průmysl ovlivňují především knihy žánru sci-fi a fantasy. Mezi první textovky patří třeba převyprávění Hobita od J. R. R. Tolkiena nebo Stopařův průvodce po Galaxii, kterého má na svědomí přímo Douglas Adams. U nás v ČR byly populární třeba interaktivně zpracované příběhy Až kolem roku 1985 se hry vymanily z čistě textových okovů a začaly vznikat klasické adventury, v nichž jste hlavního hrdinu ovládali myší a používali různé předměty z inventáře. Příkazy se už nikam nepsaly, ale buď jste vybírali z přiloženého menu, nebo se vše měnilo v závislosti na několika kliknutích myši. A co za herní tituly inspirované knihami v této oblasti vzniklo? Třeba hromada detektivních her inspirována knihami Agathy Christie, Sherlockem Holmesem, ale skvělé jsou třebai adventury inspirované Zeměplochou Terryho Pratchetta. 

Vyvíjely se však i ostatní herní žánry, což znamenalo třeba vydání strategií ze světa Pána prstenů, akčních her stavějících na tomtéž apod. Dalo by se říct, že později platilo pravidlo, že která kniha byla zfilmována, dostala jako přívěšek také hru. Často se však bohužel vinou rychlého vývoje a snahy „stihnout premiéru hry zároveň s premiérou filmu“ dostávaly do rukou hráčů nehratelné paskvily. Jednou z výjimek je však třeba série Harry Potter, jejíž videoherní zpracování formou akční adventury je prostě skvělé. Pamatujete si na kouzlení, běhání po Bradavicích, míchání lektvarů a sbírání čokoládových žabek ve skrytých místech? Pokud ne, měli byste to napravit, protože zvláště fanoušci knih budou určitě hrami nadšeni.

A existuje i LEGO verze her s Harry Potterem, která představuje vtipnou, pro děti extrémně vhodnou „plošinovku“ – text zde nehraje velkou roli, logické myšlení se zjednodušuje a hlavní herní náplní je spíše skákání s postavičkami a likvidování nepřátel. I tak se ale občas hráč zamyslet musí (třeba kde použít jakou postavu). LEGO hry pak existují téměř ke všem významným titulům (z nedávna třeba Hobit nebo Jurský svět). 

Dětské adventury 

Pro menší i větší děti jsou adventury ideálním žánrem, jediným problémem v tomto případě bývá jazyková bariéra. U Harryho Pottera existují alespoň fanouškovské lokalizace, které jsou výrazným specifikem českého trhu. Většinou stačí zadat do Google název hry plus klíčové slovíčko Čeština a určitě na nějaké ty soubory narazíte. Problém je jen v tom, že lokalizace nemusí mít zrovna špičkovou úroveň, vzhledem k jejímu amatérskému původu. Byla by ale kvůli tomu škoda vynechat spoustu úžasných her. Třeba sérii Broken Sword, která o několik let před Danem Brownem přišla s detektivní zápletkou točící se kolem Templářů, kouzelnický Simon the Sorcerer, výtečný Indiana Jones, český hororový Posel Smrti a Nibiru: Posel Bohů, hororové a z komiksu vycházející The Walking Dead nebo fenomén poslední doby s názvem Game of Thrones (Hra o trůny, případně Píseň ledu a ohně, pokud mluvíme o knižní sáze). Doporučit mohu i unikátní příběh Valiant Hearts, jenž ukazuje, jaké to bylo za první světové války (vhodné i pro teenagery).

GoG.com

Spousta výše zmíněných her je v současné době mimo distribuci a i když se dají sehnat pokoutnou formou, dělá jim obtíže korektně fungovat na novějších systémech, což je škoda. Zachránit klasické hry a vydělat nějakou tu korunu se snaží portál GoG.Com (zkratka z GoodOldGames, česky Staré dobré hry), jehož majitelé kupují práva na staré hry a přepisují programový kód nebo minimálně upravují určitá nastavení, aby tyto hry fungovaly i na současných počítačích. Řadu ze zmíněných a dříve „ztracených“ her najdeme právě tam. Neodpustím si ovšem ani doporučení čistě českých her nejen pro děti. Ideální je třeba hádankové Machinarium odehrávající se ve světě robotů, které si hodně bere od Čapka, nicméně v něm nenaleznete skoro žádný text. Dle výsledků kritik jde ale o jednu z nejlépe hodnocených adventur všech dob. Extrémně zajímavým projektem z našich luhů a hájů je Československo 39-89, což je ve své podstatě vzdělávací adventura vyvíjená na Karlově Univerzitě. Vydaný díl se zaměřuje na období Atentátu na Heidricha a z několika různých stran zprostředkovává dětem i dospělým hravou formou toto složité období české historie.  

Kniha, film a hra jako (ne)svatá trojice  

Nicméně zpět k inspiraci hrami a knihami. Hry a knihy se mimo gamebooků postupně přestaly ovlivňovat jako médium a začaly si spíše navzájem vypůjčovat světy. V první vlně šlo především o hry podle knih, kam můžeme zařadit třeba ty již zmiňované inspirované Harry Potterem, Kmotrem, špionážními thrillery od Toma Clancyho nebo z poslední doby inspirované Hrou o trůny. Mimo těchto „samozřejmostí“ u bestsellerů na knižní straně však existují i hry na téma knih neznámých, nebo známých podstatně méně. Skvělým příkladem je třeba populární série Assassin’s Creed (přiznejte se, kdo neskákal po střechách?), která staví na příběhu knihy Alamut Vladimira Bartola z roku 1938. Perličkou je, že po úspěchu série videoher začala vycházet i knižní řada Assassin’s Creed, jež přímo sleduje děj videoher. Pro další hry podle knih však nemusíme skákat daleko. S. T. A. L. K. E. R. je inspirován klasickou sci-fi od bratrů Strugackých jménem Piknik u cesty a postapokalyptické Metro 2033 je takřka totožné se stejnojmennou knihou Dimitrije Glukhovského. A všechny hry i knihy jsou výborné. Jen upozorňuji, že jsou vhodné až od 18 let kvůli přítomnému násilí.  

co něco z poslední doby? Skvělé dospělé RPG Zaklínač, v němž máte tuny a tuny voleb, inspirované dílem Andrzeje Sapkowského. U nás je tento polský autor ještě znám a dokonce i poměrně výrazně uznáván, nicméně v zemích dále na západ ne, a právě úspěch hry mu pomáhá prorazit i na těchto trzích. Mimochodem, pokud jste ještě jeho knihy nečetli, určitě to napravte. Rozhodně patří mezi to nejlepší, co je ve fantastické literatuře k mání, přičemž hlavně v povídkách často zabrousí do slovanských mýtů a legend.  

Knihy podle her  

Inspirace knihami vás nejspíše extrémně nepřekvapí, inspirace naopak už by nicméně mohla. Hlavně silné značky typu Warcraft, StarCraft, Diablo, MassEffect nebo TheElderScrolls mají své série, které u nás vydává Fantom Print , potažmo nakladatelství Epocha. Fanoušci těchto světů na ně nedají dopustit, s trochu menší zaslepeností je však nutno přiznat, že ačkoliv zajímavě rozvíjejí světy známé z her, jejich kvalita bývá kolísavá. Pokud ale zmíněné hry milujete, budou vás knihy bavit stejně jako ony předlohy. Když však pomineme přímé inspirace, najdeme v literatuře i ve hrách hromadu odkazů. Doslova prošpikovaná odkazy hlavně na starší hry je třeba dobrodružná youngadult kniha Ready, Player One! Hororová díla Alone in the Dark nebo Resident Evilzase často citují klasika hororu H. P. Lovecrafta, sci-fi hry pro změnu s oblibou skládají poctu Clarkovi nebo Verneovi. A víte co? Výborně to daná díla doplňuje, nebo přímo vytváří hlavní příběhové oblouky.  

Hry a knihy, ať už je původním dílem hra nebo kniha, často žijí v symbióze a navzájem se doplňují. Bylo by příliš krátkozraké zavřít před jedním nebo před druhým oči. V rámci světa skvělé hry se může odehrát výborný příběh, který lépe zachytí kniha, a dobrou atmosféru někdy vizualizuje až hra, jež dovolí hráči podívat se i tam, kam to autor v rámci popisu v knize nestihl. Zkuste si schválně přečíst některou z výše zmíněných knih, a poté se pustit do hry. Budete ji vnímat úplně jinak, než předtím. Hlavně ale čtěte i hrajte, protože všechny knihy a hry zmíněné v tomto článku stojí za to.  

Vytisknout stránku          Tweet