Co je to steampunk?

Autor: Jan Hykel

Anotace

Steampunk [stýmpank] je v poslední době čím dál diskutovanější žánr, který se již nedotýká jen literatury, ale také filmu, hudby a dokonce i odívání. Nejvíc nám o podstatě steampunku vypoví literárně historické souvislosti, v nichž vznikl. Od nich se také odvíjí akademická definice. S akademickou definicí pak zase pro změnu soupeří definice, již s dovolením nazveme lidová, rozšířená mezi mnohými nakladateli a hlavně mezi příležitostnými čtenáři (a nejen čtenáři, ale i diváky, posluchači, hráči atd.), jichž je víc než těch skalních. Sami autoři, recenzenti a různí laikové, kteří steampunk štěpí do různých subžánrů a subžánrů subžánrů a variant subžánrových variant, vytvářejí následně poměrně neuspořádanou změť definic. Akademická definice není příliš rozšířená a všeobecně se soudí, že se nedočká veřejného přijetí a vědecký svět bude nucen přijmout definici lidovou.

Klíčová slova

steampunk – literární žánry – fantastika – literatura pro děti a mládež

Literárním otcem steampunku je žánr zvaný kyberpunk [kyberpank]. Kamenným základem kyperpunku se stal román Neuromancer z roku 1984 Williama Gibsona[1]. Kyberpunkové příběhy se odehrávají většinou v budoucnosti, v technokratické společnosti, jež je bezvýhradně orientována na tržní ekonomiku a necení si dokonce ani lidského života. Svět již není ovládán státy, ale nadnárodními korporacemi, které nezajímá než vlastní zisk a boj proti konkurenci. Hlavní hrdina pak bývá většinou outsider, jenž se z vlastního přesvědčení nebo pod vlivem okolností stává nepřítelem celého systému a jako osamělý vlk odkrývá špínu a intriky korporací, které se jej pro změnu snaží zničit všemi možnými prostředky. Kyberpunk také na scénu často přivádí roboty a všemožné druhy umělých lidí a umělých inteligencí. V součtu se často zabývá existenciálními otázkami a táže se, zda identita a osobnost souvisejí jen s lidskou duší nebo jejich hodnoty a kvalit může dosáhnout i bytost umělá[2].

Steampunk vychází přesně z těch samých motivů, akorát místo blízké budoucnosti volí již uplynulé historické etapy. Tou nejklasičtější se stává 19. století, zvláště pak britské 19. stol. A zde se pomalu ale jistě dostáváme k okleštěné akademické definici. Podle té je základní kulisou steampunku průmyslová revoluce. Opět, tou nejtypičtější je parní revoluce v Anglii 19. století, ale stejně tak dobře se může dílo odkazovat na revoluci století patnáctého. Autor není omezován historií reálného světa a údobími, kdy u nás průmyslové revoluce proběhly. Samozřejmě může umístit parní revoluci třeba do kulis starověkého Říma a pro žánr steampunk to bude naprosto postačující rámec. Autor se ve výsledku samozřejmě nemusí na reálný svět ohlížet vůbec a může vše zasadit do světa druhotného, tj. zcela od základů vymyšleného, který jeví jen minimální podobnosti s tím skutečným. Protože je steampunk žánrem řadícím se pod fantastiku, bývají výplodem těchto průmyslových revolucí často přístroje, jež dalece přesahují naše reálné technologické možnosti, třebaže vycházejí z principů mechaniky více než sto let starých. Právě kombinace budoucího a minulého vytváří často základ této specifické poetiky.

Dle literární tradice kyberpunku by také hrdina steampunkového příběhu měl být outsider, jenž uprostřed zlotřilých machinací nenasytných továrníků, kteří vystřídali nadnárodní korporace, hledá místo pro sebe a odpovědi na své existenciální problémy. Samotný termín steampunk vytvořil autor sci-fi Kevin Wayne Jeter, když se snažil popsat svou tvorbu[3] a novátorské romány Tima Powerse [4] a Jamese Blaylocka [5] Není bez zajímavosti, že mezi zakladatele steampunku se řadí taktéž William Gibson . Je to právě ten samý William Gibson, který pár let před tím pomáhal definovat výchozí žánr kyberpunk. Steampunk ve spolupráci s Brucem Sterlingem obohatil o román Difference Engine, jenž byl v originále vydán v roce 1990[6].

„Lidová“ definice steampunku se oprošťuje od většiny výše zmíněných okolností a trvá si na tom, že steampunk je založený jen na svých futuristických parních technologiích a prostředí viktoriánské Anglie. Někteří zachází často až tak daleko, že pokud se příběh neodehrává právě v Británii 19. století, nemůže o steampunku být vůbec řeč. Pakliže se přidržíme této definice, obrací se steampunk především k Julesu Vernovi jako k jednomu ze svých praotců. Pro usnadnění pochopení toho, co to ten steampunk je, lidová definice často nabízí následující tvrzení: „Představte si, jak by vypadaly budoucí neskutečné technologie, kdyby si je představoval člověk 19. století“. Lidová definice také často zachází s pojmy jako retrofuturismus, které v současné české literární teorii nemají příliš pevné zázemí a trpělivější odborníci čekají, v jakých významech se v souboru vědy usadí. Pro jejich současnou nestálost tedy s dovolením tyto pojmy budeme zatím ignorovat.

Aby situace byla ještě komplikovanější a nepřehlednější, objevují se v komunitách příznivců steampunku další, mnohdy poněkud podezřele vypadající výroky a vysvětlení. Dle těchto má steampunk mnohé další obdoby, jako je gaspunk [gaspunk] nebo dieselpunk [dýzlpank][7]. Stavba příběhu funguje stejně jako ve výše popsaných případech, akorát že zastaralé kouzlo fantastických technologií není poháněnou parou, nýbrž plynem (gaspunk), případně benzínem/naftou (dieselpunk). Populární „steampunková“ počítačová hra Dishonored dokonce páru nahradila velrybím tukem. Poslední tečkou je pak tzv. arcanepunk [arkejnpank], který tvrdí, že pokud původně steampunkový příběh obsahuje prvky magie a nadpřirozena, už to není steampunk, ale arcanepunk. Ačkoliv se můžeme vcítit do lidí, kteří touží po přesnosti a zavádějí proto další a další nepřeberné množství subžánrů, nelze se zároveň nepozastavit nad tím, zdali je takové počínání z hlediska teorie i čtenářského zájmu konstruktivní.

Přehled do češtiny přeložených steampunkových románů je možno nalézt na legie.info . Oficiálně prvním českým steampunkovým románem se stává Démon z East Endu Petry Slovákové, jenž vyšel několik týdnů před vydáním tohoto článku.[8] Z tvorby pro děti a mládež můžeme vyzdvihnout tvorbu Paula Steawarta[9], Philipa Reeva[10], Scotta Westerfelda[11].

Odborných textů na téma steampunk, jež se vyznačují poctivou mravenčí prací, spolehlivými vědeckými metodami a ne jen násilnou snahou prokázat vlastní definici jako jedinou platnou, je žalostně málo, dokonce i v angloamerickém jazykovém prostředí. V českém jazyce však několik takových prací vytvořila doktorka Markéta Straková[12], které nelze než doporučit. Ačkoliv tento článek pochopitelně nemá tolik prostoru, kolik by téma vyžadovalo, a mnohdy zjednodušuje takřka na hranici únosnosti, doufám, že snad dopomůže k lepší orientaci v dnes tak zmateném světě literárních žánrů.

Zdroje

Vytisknout stránku          Tweet