.jpg)
Vybrala: Helena Hubatková Selucká
Kapitola šestnáctá, v níž Annie odhalí Ponďovo nejskrytější tajemství, ale hory ji nakonec pořádně doběhnou
Psík samozřejmě nehnul brvou. Tu přezdívku mu dala ona sama. V daleké budoucnosti. HariIsnin! Tak moc se mu Nandža podobal! Teď, když ze sebe setřepal zaschlé bláto, táhl se mu pod bradičkou stejný černý půlměsíc jako Ponďovi. Jenže Nandža, který založil berlepsí dynastii, přece zemřel v Gerogetownu! A i kdyby kronika lhala, žádný pes přece nemůže žít dvě stě dvacet pět let! To je naprostá hloupost! Proč by navíc vystupoval pod jiným jménem? říkala si Annie.
Jenže splést se nemohla. Nandža a Ponďa měli stejný výraz ve tváři, stejným způsobem ohazovali ušima. A poznávala je i podle štěkání.
„Půjdeme?“ zeptal se zvědavě Nandža, když se Annie najednou neměla k odchodu.
„Ještě chvíli!“ řekla Annie a vylovila zpoza kožichu Ponďův zápisník. Znovu pozorně zkoumala zbylé listy. A našla druhý úkryt. Stejný jako ten předchozí. Dvě stránky slepené růžky k sobě. Jako by si to Ponďa na poslední chvíli rozmyslel a rozhodl se prozradit jí víc. Annie odtrhla listy od sebe.
Borůvková, Vendula. Annie & Berlepsové 
. Brno: Host, 2014. 127 s. ISBN 978-80-7491-238-2. S. 12.
TIP redakce
- Vendula Borůvková: V dětské knize se fantazie stále cení (kavarna.hostbrno.cz)
.png){kind=logo}
