.jpg)
Vybrala: Eva Sedláčková
8. kapitola: Zabije nás to
Stvoření temnoty syčí pod stolem. Ne jako kočka. Ani jako had. Ani jako cokoli jiného, co Viggo nebo Alrik někdy předtím slyšeli. Je to zvuk, ze kterého jim běhá mráz po zádech. A zničehonic to proti nim vyrazí.
„Pozor!“ vykřikne Alrik a odhodí Vigga na stranu. Přitom tvora vší silou nakopne.
Popadne jakousi hůl opřenou o zeď, honí ho kolem stolu a přetáhne ho. Tvor zaleze pod stůl, ale když se Alrik skloní, aby se podíval, kam zmizel, vylézá už na druhé straně a vrhá se na Vigga.
Viggo couvá do rohu a tvor se proti němu žene, sápe se po něm. Alrik k němu vyrazí, ale tvor se už stačil stáhnout na opačnou stranu místnosti, kde výhrůžně bublá.
„Au,“ naříká Viggo a drží si ruku. „Kouslo mě to.“
„Teče ti krev,“ vyhrkne Alrik.
Je to pravda. Viggo krvácí z levé ruky.
Pozorují temnotu, která se u dveří přelévá sem a tam, jako by hledala cestu ven.
Alrik se pokouší najít něco, co by mohl použít jako zbraň. Hůl, kterou držel ještě před chvílí, samozřejmě ztratil. Na jedné knihovně leží dýka. Natáhne se po ní a nespouští ze stvoření temnoty oči.
„Musíme pryč,“ zašeptá Viggovi. „Drž se za mnou, pokusím se ho odehnat od východu.“
Přibližují se ke dveřím. Stvoření temnoty skřípe a rachotí. Podniká malé výpady směrem k nim a zase se stahuje. Alrikovi buší srdce. Ohání se dýkou.
„Tak pojď, ty potvoro,“ procedí mezi zuby. „Jen to zkus!“
Udělají ještě několik kroků a najednou tvor zmlkne. Vypadá to, jako by se zhluboka nadechoval. Nasává vzduch. A pak se začne posouvat po podlaze.
Viggo s Alrikem vidí šanci a vrhnou se k východu. Stisknou kliku, ale dveře se ani nepohnou.
„Otevřete!“ křičí a buší do nich.
Lomcují dveřmi, opírají se do nich, ale je to jako snažit se pohnout zdí.
Alrik vytáhne z kapsy mobil. Bez signálu.
Viggo zatahá Alrika za rukáv.
„Podívej,“ říká hlasem plným hrůzy.
Alrik to vidí. Stvoření temnoty se svíjí na zemi a olizuje Viggovu krev. Hledá kapky na podlaze. A s každou kapičkou, kterou vypije, povyroste. Jak na něj vyzrát? Alrik netuší. A teď se k nim blíží.
„Zabije nás to!“ křičí Viggo.
Alrik mává rukou, aby Viggovi naznačil, že se má schovat. Třese se tak, že musí dýku svírat oběma rukama. On a ten tvor krouží kolem sebe. Potom Alrik udělá rychlý krok dopředu, popadne dýku do jedné ruky a bodne.
Nestihne si uvědomit, co se stalo. Ale má pocit, jako by dostal tvrdou ránu do hrudníku. Spadne dozadu a hlavou narazí na kamennou podlahu. Před očima mu zajiskří. Dýku upustí z ruky.
Stvoření temnoty se krčí jako před skokem. Za chvíli se na něj vrhne. Alrik se snaží postavit na nohy, ale ty ho neposlouchají.
Vtom ze sebe Viggo vypraví pištivý zvuk. Pořád ještě stojí u dveří. Opírá se o stůl, jako by se i on chystal omdlít.
„Áááá,“ sténá hlasitě a svírá si krvácející zápěstí.
Ruka se mu třese a stříká z ní krev. Viggo tápe a hledá okraj stolu, chce se ho přidržet, shodí vycpanou vránu, která s rámusem dopadne na podlahu. Potom se sám sesune na zem a zůstane ležet.
Stvoření temnoty čenichá. Větří pach Viggovy krve. Zdá se, že na Alrika v té chvíli úplně zapomnělo.
„Viggo,“ křičí Alrik, ale zní to jako bezmocné skřehotání. Má pocit, že se mu hlava rozskočí na dvě půlky. „Viggo, pozor!“
Ale Viggo nehybně leží na zemi. Alrik se snaží doplazit k tvorovi, tělo ho však nechce poslouchat. Připadá mu, jako by se s ním místnost houpala. A už je pozdě. Vidí, jak se tvor krčí, připravuje se ke skoku. A vrhá se na bráchu.
LARSSONOVÁ, Åsa, Ingela Korsellová a Henrik Jonsson: PAX. Brno: Host, 2015. ISBN 978-80-7491-434-8. (cit. kapitola 8)
.png){kind=logo}
