O tom, co se možná stalo: Čtyři pohádkové příběhy z času vánočního

Hlavní stránka › Časopis IMPULSY › Čteme › O tom, co se možná stalo: Čtyři pohádkové příběhy z času vánočního

Vybrala: Helena Hubatková Selucká

Příběh první: Jak byl osel důležitý

Možná... v jedné vesnici, v jednom malém hospodářství sloužili dva kamarádi. První z nich měl dlouhé uši, druhý zase černé rohy: Vůl a oslíček. Moc dobře si rozuměli. Ale ten den ráno, kdy to všechno začalo, sotva se vůl probudil...

„Raz, dva, raz, dva, raz dva, raz dva...“
„Co to děláš, kamaráde?“ protíral si oči rozespalý osel.
„Tři a čtyři, pět a šest... ufff... cvičím!" heká vůl. „Ufff... cvičím a posiluji... ufff... chci být připravený... čeká nás možná něco moc důležitého!“
„I-ááá? Nějaká důležitá práce? Těžká bude? Nadřeme se? A jak ses to dozvěděl?“
„Bůůů, v noci se mi o tom zdálo.“ funěl vůl. „Hele, osle, věříš na sny?“
„I-ááá, to zrovna, věřit snům! Sen je sen, probudíš se, je den! Kdybych já mohl věřit tomu, co se zdálo dneska mně, to bys teprve koukal!“
„Bůůů? Copak se ti zdálo?“

A osel začal vyprávět.

„Já měl k ránu krásný sen! Zdálo se mi, že kolem našeho chléva bylo plno lidí, a světla... i když byla noc...“
„Počkej, počkej... a zdálo se ti, že všichni ti lidé slavili něco moc důležitého?“
„I-ááá, správně... Jak víš, co se mi zdálo?“
„Bůůů, mně se to zdálo také!!!“
„I-ááá, to není možné! Vyzkouším tě. Od čeho bylo to světlo?“
„Bůůů, svítila tam nějaká hvězda...“
„I-ááá, hvězda! Jasná, krásná! To samé se zdálo i mně!!!“

No tohle! Chvíli tam mlčky stáli a kroutili nechápavě hlavami. Osel střihl jedním uchem, potom druhým a najednou mu to došlo.

„I-ááá, oba jsme měli stejný sen! To by ale znamenalo, že ten sen nebyl obyčejný. Když se zdál nám oběma, to se jistě splní! Chápeš, co to znamená? Přijdou lidé a přinesou nám dárky! Také se ti to tak zdálo?“

„Bůůůů, zdálo. Ano! Zdálo se mi, že sem lidé chodili a dárky nosili... ale pro mně ty dárky nebyly.“

„I-ááá, tak to budou všechny dárky jen pro mne! Nikdo jiný s námi v chlévě nebydlí. Já - osel, jsem tedy slavný! Já - osel, jsem důležitý! Nejspíš proto, že mám tak krásné dlouhé uši! A líbezný hlas: I-ááá, i-ááá! Všichni se mi budou klanět!“
„Bůůů, to jsem zvědavý. Teď nás ale čeká práce… jako každý jiný den... pojď, ať to máme za sebou!“
„I-ááá, já že mám pracovat? Zapomínáš snad, kdo jsem? Jsem slavný a důležitý osel! Já se nesmím unavit. Tady si lehnu, ani se nehnu a pěkně si na svou slávu počkám!“